Vazba: dřevěné desky, světle hnědý kožený pokryv s renesančním slepotiskem a pozdně gotickým kováním. Spony se nedochovaly. Přední deska odtržena.

Přední i zadní přídeští tvoří přilepený papír s tištěným textem. Na předním přídeští nalepen lístek psaný rukou XVI. stol. Obsahuje tropy ke Kyrie: "Magne Deus", Fons bonitatis", "Virginitatis amator".

Nepřilepená polovina dvojlistu papíru s tištěným textem tvoří zadní předsádku. Počáteční folia uvolněna z vazby. Kodex postižen značnými ztrátami listů.

Písmo: gotická minuskula.

Text: černým inkoustem v jednom sloupci, rubrikace. Perokresebné i malované a zlacené ozdobné iniciály ornamentální i figurální. Použit i modrý inkoust a iniciálky někdy zvýrazněny žlutou barvou. Pravděpodobně písařem graduálu jsou vytvořeny drobné lehce lavírované perokresby, umístěné v menších iniciálách typu cadelle, s ornamentálními, vegetabilními, zoomorfními i figurálními motivy. Notace viz Rozpis obsahu.

Chybná paginace (pp. 53-56 bis) i foliace.

Od pag. 39 (fol. 20) do pag. 293 [297] (fol. 143r [149r]) listy číslovány po 20 ff. červeným inkoustem uprostřed vnějšího okraje folia. Občas stopy po seříznutých kustodách na posledním foliu složky uprostřed dole.

K pag. 310 [314] s velikonoční prosou přišit dole lístek psaný kurzívou se slokou písně "Christus surrexit".

Dřívější vlastník: Razítko "Bibliothecae A.E. Seminarii Olomucensis".

Sanktorál: svátky sv. Kláry, Františka, Antonína Poustevníka, Ondřeje, Václava, Ludmily a Prokopa.

Graduál M IV 2 představuje sesterský rukopis antifonáře M IV 6 (SVKOL). Oba rukopisy vznikly ve stejné dílně, byly napsány stejným písařem a iluminovány rovněž Mistrem Friedrichova brevíře. Oba byly navíc určeny pro některý moravský konvent minoritů či klarisek, jehož konkrétnější lokalizaci (pravděpodobně v Olomouci) není dosud možné s určitostí zjistit.

Ve výzdobě rukopisu, jež nejlépe dokládá umění Mistra Friedrichova brevíře, nacházíme kromě starších a jen nepatrně pozměněných kompozic Klanění králů či Seslání Ducha svatého velmi zajímavou a v českém umění tehdejší doby vzácnou ilustraci k svátku sv. Františka s dramatickou scénou jeho stigmatizace. Pro oba kodexy je charakteristický sklon k monumentalitě, větší počet scénických rekvizit a barevný posun k temnějším a intenzivnějším tónům. Působivé zobrazení celé postavy sv. Jana Křtitele u graduálu však již prozrazuje iluminátorův výraznější odstup od struktury drapování krásného slohu a použití, pro pozdní gotiku příznačné, složitější formy lámaných záhybů. Postava P. Marie ve scéně Adorace děcka je pak navíc zobrazena zepředu, což odpovídá již novému typu prostorově rozvinutější kompozice nizozemského původu, inspirované grafickým listem Mistra ES. Jinou rukou, snad písaře graduálu, jsou vytvořeny drobné lehce lavírované perokresby, zasazené do menších iniciál typu cadelle. Tak je tomu např. na pag. 147 [151] (fol. 75r [76r]) u znázornění sv. Antonína Poustevníka s vepřem.

Tento monumentální a reprezentativní kodex vznikl zřejmě současně s antifonářem M IV 6 (SVKOL) v sedmdesátých letech 15. století. S tímto časovým zařazením graduálu nemůže kolidovat ani absence svátku Transfiguratio Domini, přestože byl zaveden do obecného užívání v církvi už v roce 1457 (Boháček-Čáda 1994).