Blog

Vědecká knihovna v Olomouci v roce 2024 digitalizovala rukopis M I 11, který pochází z první poloviny 15. století. Jeho obsahem je asketicko-mystický traktát Stimulus amoris, jehož znění je známo z několika redakcí a bylo přeloženo i do vernakulárních jazyků. Nejstarší německý překlad pochází ze 14. století a jedním ze tří známých kompletních exemplářů je právě olomoucký rukopis. Jeho vazba zdobená slepotiskem a kováními je také středověká a jako výlep předního přídeští slouží list s perokresbou Kristova zmrtvýchvstání.

Muzeum Jindřichohradecka v roce 2024 zpřístupnilo tematicky homogenní kolekci sedmi jazykově českých a německých modlitebních knížek z druhé poloviny 18. a první poloviny 19. století. U jazykově německých kodexů jde o opisy hojně tištěných sbírek, které sestavil kněz řádu kapucínů Martin z Cochemu. Rukopisy jsou zčásti vyzdobeny kolorovanými kresbami s rostlinnými nebo architektonickými motivy, do některých byly také vevázány drobné rytiny.

Letošní zdigitalizované knihy ze Slovanské knihovny pocházejí ze 17. a 18. stol. z oblastí dnešní Dalmácie, východní Evropy a severního Ruska. Nejstarší je cyrilská rukopisná liturgická kniha pro dobu postní Tripěsnec neboli Triodion či Triod z r. 1608 pocházející z oblasti východní Evropy (sig. T 9774). Marginálie svědčí o tom, že se kniha původně nacházela na Zakarpatí, konkrétně v obci Velykyj Bereznyj. Následuje opis náboženské poémy Mandaljena pokornica (Magdaléna kajícnice) od chorvatského barokního klasika Ivana Buniče-Vučiče (1591–1658) z roku 1714 (sig. T 4161). Poslední je severoruský církevněslovanský rukopis ze sbírky A. D. Grigorjeva Pověst‘ ob Apollonii, korolě Tirskom (příběh o tyrském králi Apolloniovi) zřejmě z konce 18. století (sig. A 10).

Z fondů Regionálního muzea v Teplicích byly v roce 2024 digitalizovány tři novověké svazky. Nejstarší z nich (sign. MS 21) obsahuje diplomatická hlášení benátského vyslance v Mantově z části roku 1629. Rukopis R 2022/36 zaznamenává církevní obřady pro různé příležitosti a byl pořízen v první čtvrtině 18. století pro Benedikta Simona Littweriga, opata oseckého kláštera, generálního vikáře českých cisterciáckých klášterů a vizitátora. Do kodexu MS 29 si zaznamenával Franz Wenzel Tobisch své dojmy z cesty z Neapole do Teplic, již podnikl v letech 1819-1820 jako vychovatel Edmunda z Clary-Aldringenu.