Ze sbírek knihovny Historického ústavu Akademie věd ČR, v. v. i., byl digitalizován jeden konvolut inkunábulí a několik starých tisků. Inkunábule (sign. B 12261) byly vytištěny v letech 1497 a 1499 v Kolíně nad Rýnem, staré tisky pocházejí z Rakouska, Německa, Nizozemí a Velké Británie z období 1631-1780. Po obsahové stránce jde o oslavnou řeč na Marii Terezii a zejména o literaturu historickou a geografickou.
Ze sbírek Strahovské knihovny byl zpřístupněn homogenní soubor rozměrných liturgických rukopisů - antifonářů a graduálů. Jednotlivé kodexy pocházejí z doby od konce 15. do 17. století, nejstarším z nich je minoritský graduál DA I 4, snad slezského původu, který byl později v majetku kláštera ve Znojmě. Graduál DA I 5 vznikl přímo ve strahovském klášteře na začátku 17. století, jeho písařem byl premonstrát Jan Václav Šícha a objednavatelem strahovský opat Jan Lohelius. Ostatní kodexy (DA I 1-3) jsou mimočeského původu a stejně jako DA I 5 jsou poměrně bohatě zdobeny, kvalita iluminací ale není hodnocena vysoko.
Nově zpřístupněné rukopisy Národní knihovny ČR se dají rozdělit do tří menších skupin. Největší pochází ze starého klementinského fondu, jde o původem české středověké rukopisy, které jsou ale po obsahové stránce velmi různorodé - najdeme v nich díla teologická, lékařská, astronomická i právní, v rukopisu VI.F.17 je pak sbírka kázání, kterou sestavil Mikuláš Mníšek, zčásti i s využitím textů Jana Husa. Další tři digitalizované kodexy pocházejí z fondu bývalé pražské lobkowiczké knihovny - jde o dva rukopisy 12.-13. století získané z knihovny premonstrátského kláštera Weissenau a dále o tzv. Heermannovu Rožmberskou kroniku. Rozsahem nejmenší je pak dvojsvazkové protilutherské dílo Josefa Arnošta Barisiena Dictionarium Lutheri.
Ze sbírek Knihovny Národního muzea byly digitalizovány dva rukopisy ze 14. století, které ve středověku patřily klášteru augustiniánů kanovníků v Roudnici nad Labem. První (XIII A 1) obsahuje soubor listů papeže Řehoře I., druhý (XIII A 3) výklad Tomáše Akvinského na Matoušovo a Markovo evangelium.
Muzeum Brněnska pokračovalo ve zpřístupňování rukopisů knihovny benediktinského kláštera v Rajhradě. Jejich většina vznikla ve středověku a obsahuje teologická a kazatelská díla, digitalizován byl ale také misál pasovské diecéze (R 347), konvolut obsahující některé protihusitské texty (R 409) a sborník básní Jana Rosina z druhé poloviny 16. století (R 583).
Nově zpřístupněné dokumenty Národní knihovny je možné rozdělit do několika skupin. Nejrozsáhlejší tvoří středověké, převážně původem české kodexy, jejichž obsahová skladba je velmi různorodá: zastoupeny jsou texty kazatelské a teologické, ale i právní, liturgické, lékařské, matematické a astronomické. Z jazykově německých rukopisů (signatura XVI) je nejzajímavější text městských statut Horního Slavkova. Ze sbírek pražské lobkowiczké knihovny byly digitalizovány dva svazky Pamětí Viléma Slavaty z Chlumu a Košumberka, z děčínské thunovské knihovny různé opisy starších historických pramenů. Dva rukopisy 17. a 18. století byly zpřístupněny také z fondů Slovanské knihovny.
Nejrozsáhlejší část digitalizovaných rukopisů Vojenského historického ústavu Praha tvoří zprávy Alberta Kazimíra Sasko-Těšínského vztahující se k různým vojenským konfliktům poslední čtvrtiny 18. století, doprovázené i rozsáhlým mapovým materiálem a tabulkovými přehledy. Rozsahem menší svazky obsahují opisy vojenských rozkazů, zprávy o válečných taženích a pojednání o odlévání munice.
Další část nově zpřístupněných rukopisů z fondů Národní knihovny obsahuje především novověké opisy starších historických pramenů, pocházející z děčínské knihovny Thun-Hohensteinů (signatura XIX), opisem prací Bohuslava Balbína je dvojsvazkový rukopis XXIII.C.40. Digitalizované středověké kodexy jsou českého původu a vznikly v druhé polovině 14. a na začátku 15. století; obsahově jde o pestrou směs zahrnující díla kazatelská, mystická, přírodovědná, teologická i filosofická.
Ze sbírek Muzea Jindřichohradecka byla digitalizována početná kolekce rukopisů a starých tisků. K nejstarším kodexům patří graduál z počátku 16. století, používaný a doplňovaný i v dalších staletích (RK 533), a breviář z roku 1521 (RK 001), mladší rukopisy jsou zastoupeny zejména modlitebními knížkami. Nejstarším tiskem je Kniha lékařská Jana Černého, vytištěná v Norimberce v roce 1517 (S 0012), sborník latinské příležitostné poezie je obsahem konvolutu S 0099. Další jazykově české i německé tisky pocházejí hlavně z 18. století z oficín jindřichohradeckých tiskařů (Jana Bedřicha Jakeše, Františka Antonína Schönsteina, Hynka (Ignáce) Vojtěcha a Františka Petra Hilgartnerů a Josefa Aloise Landfrase).
Vědecká knihovna v Olomouci v roce 2014 digitalizovala dva rukopisy s teologickým a homiletickýcm obsahem. Oba pocházejí z druhé poloviny 14. století, jeden byl součástí knihovny kláštera kartuziánů v Praze na Smíchově (M I 326), druhý patřil klášteru stejného řádu v Dolanech (M II 246).
