První polovina 14. století

Konec 13. a počátek 14. století s sebou přináší i první rozsáhlejší dochované donátorské aktivity v oblasti knižní malby. První okruh je spojen s Kunhutou, dcerou Přemysla Otakara II. a abatyší kláštera sv. Jiří na Pražském hradě. Nejznámějším rukopisem této skupiny je tzv. Pasionál abatyše Kunhuty, obsahující texty o Kristově umučení, zčásti zpracované dominikánem Koldou z Koldic. Jeho písařem i iluminátorem byl Beneš, kanovník kláštera sv. Jiří, další rukopisy vzniklé ve stejné době byly určeny pro liturgickou praxi kláštera a jejich výzdoba se omezuje na ornamentální iniciálky. Druhým významným centrem byl dvůr české královny Elišky Rejčky, fundátorky kláštera cisterciaček na Starém Brně, pro který nechala pořídit i soubor liturgických rukopisů, na jejichž stránkách je nejednou vyobrazena.
Významnější zapojení českých zemí do evropského politického dění od konce 13. století a zejména v době vlády Jana Lucemburského nalezlo svůj odraz i v zesílených kulturních kontaktech s vyspělejším jiho- a západoevropským prostředím. Důležitou roli v ovlivnění české knižní malby hrál (nezcela dobrovolně) pražský biskup Jan IV. z Dražic, který strávil v Avignonu při procesu vedeném proti němu jedenáct let a přivezl odtud řadu rukopisů, které později věnoval hlavně klášteru augustiniánů-kanovníků v Roudnici nad Labem (sem patří např. Decretum Gratiani, Speculum iudiciale Viléma Duranda, Jaroměřská bible nebo Bible Jana IV. z Dražic). U rukopisu latinského překladu Dalimilovy kroniky se předpokládá, že jeho objednavatelem byl český panovník (Jan Lucemburský nebo Karel IV.), kodex samotný ale vznikl v severovýchodní Itálii.
Na výzdobě některých kodexů se před polovinou 14. století podíleli i umělci specializovaní na deskovou malbu – její odrazy nalézáme ve výzdobě kánonových listů misálu Jana IV. z Dražic a chotěšovského misálu. Z prostředí blízkého královskému dvoru pochází Velislavova bible – rozsáhlý obrazový kodex, ilustrující některé části bible, cyklus o Antikristovi a legendy. Objednavatel rukopisu, kanovník Velislav, je zobrazen na jeho posledním listu. Charakter výzdoby nasvědčuje tomu, že rukopis vznikl již v dobře organizované iluminátorské dílně.