Po zvolení Karla IV. římským králem se kulturní styky českých zemí s ostatní Evropou ještě dále zintenzívnily (pro vliv na českou knižní malbu byla podstatná zejména orientace na Itálii a Francii). Fundátorská činnost a kulturní klima doby Karlovy s sebou nese přineslo prudký nárůst počtu knih, spojený se založením a působením pražské univerzity, ale také zvýšené nároky na reprezentaci jak panovnického dvora, tak i dalších církevních institucí. Převážně pro církevní objednavatele pracuje od doby před polovinou 14. století dílna, spojená se jménem Mistra breviáře velmistra Lva (tohoto iluminátora neznáme jménem a podobně jako u dalších jej označujeme podle jeho nejdůležitějšího díla). Ve stejné době vzniká i skupina homogenně, převážně ornamentálně zdobených rukopisů, označovaných podle stěžejního článku skupiny, jímž je muzejní rukopis “Augustinus super Johannem”.
Po návratu z císařské korunovační jízdy v roce 1355 se česká knižní malba dostává na přední místo v celoevropském vývoji. Nezastupitelnou kulturní, mecenášskou a iniciátorskou roli hrál v prostředí císařského dvora kancléř a litomyšlský a olomoucký biskup Jan ze Středy. Z tvorby dílny, spojené se jménem Mistra Viatiku, který vyzdobil biskupův breviář, a jeho následovníků dnes známe sedm zcela nebo alespoň ve zlomcích známých kodexů, vytvořených pro prostředí společenské elity.
Jednotliví iluminátoři 70. a 80. let 14. století (Mistr Bible ze Sadské, Mistr Šternberských rukopisů) navazují na předchozí vývoj, z něhož akcentují jeho různé složky. Novým impulsem se od osmdesátých let opět stalo působení královského dvora. Na mecenášskou roli Václava IV. měla vliv jak jeho výchova, tak i vzor některých vrstevníků na panovnických trůnech (zvláště francouzského krále Karla V.). Kromě dvorských iluminátorů pracovali na zakázku dvora i malíři, organizovaní v pražském malířském cechu, a rozvoj knižní malby podtrhoval i zájem dalších osob a institucí, toužících se v rámci svých možností králi vyrovnat (k iluminátorům tohoto období patří Frána, Mikuláš (?) Kuthner, Mistr Pavlových epištol, Mistr Samsonovy historie, Mistr Ezdrášovy knihy, Mistr Hasenburského misálu – někteří jsou označováni podle svého podílu na bibli Václava IV.).