Rukopisy Jana Kryštofa Bořka ze Strahovské knihovny

Vojenský historický ústav Praha zpřístupnil ze svých fondů dalších 30 rukopisů, převážně z 18. století. Po obsahové stránce jde zejména o příručky k výcviku vojska, zastoupena je ale také kartografie a teoretická díla věnující se fortifikacím; množstvím nákresů je výjimečný výklad o palných zbraních sign. IIR C 15860. Většina digitalizovaných svazků pochází z knihovny rodu Thun-Hohensteinů v Děčíně a z knihovny sasko-těšínských vévodů.

Knihovna Národního muzea digitalizovala v roce 2017 ze svých sbírek tři rukopisy. Dva pocházejí ze 14. století a ve středověku byly součástí knihovny augustiniánského kláštera v Roudnici nad Labem; jde o soubor děl sv. Ambrože, který je italského, pravděpodobně bolognského původu (XVI A 14), a glosu ke knize Job dokončenou v roce 1354 (XVI A 15). Poslední rukopis, latinská bible, byla opsána pro mistra Ondřeje v roce 1440 (XVI A 1).

Národní technická knihovna zpřístupnila v roce 2017 deset tisků a jejich konvolutů. Jednotlivá díla byla vytištěna v 18. století převážně v Německu, ale také v Polsku a Švýcarsku; nejstarším digitalizovaným tiskem je část díla Christiana Wolffa Elementa matheseos universae, vytištěná v Ženevě roku 1735. Kromě matematiky jsou zastoupena přírodovědná pojednání, ale i praktické příručky (astronomie, geometrie, zeměměřičství, účetnictví ad.).

Ze sbírek hudebního oddělení Národní knihovny bylo digitalizováno dalších 22 rukopisů, převážně z počátku 19. století. Všechny zpřístupněné dokumenty náleží do kompletu tzv. Mozartova Památníku, jenž vznikl roku 1837 v Národní knihovně jako vůbec první Mozarteum na světě. Obsahuje reprezentativní výběr Mozartova díla, zejména v podobě historicky důležitých opisů a prvních tištěných vydání.

Muzeum Českého ráje v Turnově digitalizovalo bibli, vytištěnou v Lyonu u Jacquese Sacona v roce 1513 (inv. č. HST 3089). Její text s rejstříky, prology a dalšími doprovodnými texty je zdoben řadou dřevořezů a iniciál, které jsou v tomto exempláři převážně kolorovány. Neznámý uživatel do tisku také rukou doplnil soupis perikop a alfabeticky řazený rejstřík incipitů žalmů.

Západočeské muzeum v Plzni ze svých sbírek zpřístupnilo kolorovaný exemplář atlasu měst z oblasti dnešní Belgie, Nizozemí, Lucemburska a Francie s jejich kolorovanými rytinami, vydaný v Amsterodamu v roce 1657.

Z fondů Vlastivědného muzea a galerie v České Lípě bylo v roce 2017 zpřístupněno 33 starých tisků, jejichž část se do sbírek této instituce dostala s kolekcí významného sběratele Bohumila Malotína. Z obsahového hlediska se jedná o pestrý soubor zábavné, vzdělavatelské a morálně-naučné literatury, modliteb, písní a dalších textů, pocházejících převážně z 18. století, mezi nimiž je rovněž řada unikátů.

V roce 2017 byly digitalizovány první dva rukopisy z knihovny kláštera ve Vyšším Brodě. Tento klášter byl založen v roce 1259 Vokem z Rožmberka a jeho knihovna dodnes obsahuje památky z celé doby jeho vývoje včetně kodexů, které si s sebou přinesli první mniši z mateřského kláštera v rakouském Wilheringu. O obsahu knihovny na konci 13. století máme informace z neúplného seznamu knih, který je v jednom z vyšebrodských kodexů zaznamenán a který patří k nejstarším dochovaným v českých zemích. Přes množství rukopisů, které pokrývají celou dobu existence kláštera, čímž se vyšebrodský soubor řadí v Čechách mezi výjimečné, byla středověkým, ale i mladším dějinám knihovny zatím v odborné literatuře věnována jen omezená pozornost. Z klášterní knihovny byly zpřístupněny dva rukopisy: sign. XXXVII a 8b. U prvního jde o iluminovanou modlitební knihu z franko-vlámské oblasti nebo Burgundska, napsanou v první polovině 15. století. Druhý kodex je znám především germanistům, jde o tzv. Hohenfurter Liederbuch (Vyšebrodský zpěvník), který byl napsán kolem poloviny nebo po polovině 15. století, obsahuje 81 německých duchovních písní nebo jejich částí a patří k nejvýznamnějším památkám středověké německé literatury, uloženým v České republice.

Ze sbírek Regionálního muzea v Teplicích byl digitalizován utrakvistický graduál z roku 1560 (MS 1) a kancionál z roku 1566 (MS 2). Oba rukopisy byly pořízeny pro literátské bratrstvo při farním kostele sv. Jana Křtitele v Teplicích a napsány v pražské dílně Jana Táborského z Klokotské Hory. Na jejich výzdobě se podíleli přední iluminátoři své doby: Fabián Puléř a Matouš Ornys z Lindperka. Na rozdíl od jiných obdobných památek zůstaly v obou rukopisech i texty a vyobrazení, které se váží k Janu Husovi a jeho svátku.

Muzeum Jindřichohradecka ze svých sbírek v roce 2017 zpřístupnilo celkem 16 rukopisů a starých tisků. Rukopisy tvoří menší část tohoto souboru - jde o lékařská díla, svatební proslovy a proroctví, zapsané v 18. století. Na pomezí obou skupin stojí štambuch Johanna Hegenmüllera, který si památníkové záznamy včetně doprovodné výzdoby nechával zapisovat do tisku Andrease Alciatiho Emblematum liber. Staré tisky až na výjimky reprezentují jazykově českou i německou produkci jindřichohradeckých tiskařů 18. století. Některé z digitalizovaných svazků pocházejí z majetku jindřichohradeckého probošta Vojtěcha Juhna (1779-1843).