Historiografické texty

Kronika Jana Neplacha, opata benediktinského kláštera v Opatovicích, se snaží o spojení světové kroniky s kronikou národní. Jde o krátké shrnutí, jehož text začíná narozením Krista a je doveden do roku 1360.

Svůj vlastní životopis Karel IV. koncipoval jako knížecí zrcadlo, jako návod pro své nástupce, jak se mají v úřadu vládce chovat a jednat. Karel sám je autorem jen prvních čtrnácti kapitol z celkových dvaceti, závěr jeho díla dopsal neznámý pokračovatel, který prakticky jen přepsal podklady, které mu Karel poskytl.

Zbraslavská kronika je dílem dvou opatů cisterciáckého kláštera na Zbraslavi, Oty a Petra Žitavského. První z autorů, Ota, ji pojal jako klášterní kroniku a oslavu zakladatele kláštera, krále Václava II. Druhý (a podstatně důležitější) z autorů její záměr rozšířil, mimo jiné i díky osobní znalosti řady politických událostí své doby, a zařadil do jejího textu i řadu diplomatických dokumentů. Samotná kronika zahrnuje období let 1253-1338 (poslední zpráva o Petrovi Žitavském pochází z roku 1339).

Autor české rýmované kroniky není znám a žádný z dosavadních pokusů ztotožnit ho s některou historicky doloženou postavou není považován za přesvědčivý. Podle celkového zaměření kroniky psal její autor pro šlechtické publikum a českou šlechtu považuje za nejvýznamnější sociální složku a politického činitele českého státu. Kronika začíná stavbou babylónské věže, poslední zprávy se vztahují k roku 1314, v němž byla zřejmě dopsána (k textu dále existuje několik o málo mladších dodatků).

Jarloch, opat premonstrátského kláštera v Milevsku, se narodil asi roku 1166 a zemřel před rokem 1234. Ve svém vyprávění přímo navazuje na letopis Vincenciův. Poslední dochovaná zpráva letopisu se týká roku 1198, samotná závěrečná redakce díla je ale určitě až dílem doby poněkud pozdější (podle literatury z rozmezí let 1215-1222).

Vincencius byl kanovníkem pražského kostela, notářem a působil jako kaplan ve službách pražského biskupa Daniela I. Jako člen doprovodu jej následoval na řadě cest, a byl proto dobře obeznámen s událostmi, které popisoval, cenné je zejména jeho líčení vojenské výpravy do Itálie v roce 1158. Jeho dílo počíná rokem 1140 a náhle končí rokem 1167 – autor snad v tomto roce zemřel.

Kosmas se narodil okolo roku 1045 a zemřel v roce 1125. Studoval v Lutychu a po návratu do Prahy se stal nejprve kanovníkem a později děkanem pražské svatovítské kapituly. Svou kroniku, která je dílem vysoké literární úrovně, sepsal patrně v posledních sedmi letech svého života, jistě po roce 1110. Text kroniky počíná stavbou babylónské věže a končí událostmi roku 1125.