Historiografické texty

Jde o nejspíše nejrozšířenější historiografické dílo středověku, které podává přehled císařů a papežů a jejich činů. Jeho autor, dominikán, působil v druhé polovině 13. století na papežském dvoře a zemřel v roce 1278 nebo 1279. Jeho dílo bylo postupně doplňováno i o mladší záznamy. Prostřednictvím německé verze bylo ve 14. století přeloženo Benešem z Hořovic i do češtiny.

Ulrich z Richentalu byl kostnický měšťan (+ 1437), který na základě osobní zkušenosti kolem roku 1420 zpracoval obsáhlou kroniku církevního koncilu, který v Kostnici zasedal.

V průběhu novověku se záběr historiografických děl postupně mění. Méně časté bývá zaměření na dějiny světa či státu, naopak častější jsou zachycení významných událostí, dějů jednotlivých měst nebo záznamy o životě jednotlivců, ať již psané deníkovou formou nebo zpracovávané s časovým odstupem. Na rozdíl od dřívějšího období také historiografická díla zpravidla bývají méně opisována – buď se dočkají vydání tiskem, nebo existují jen v jednom nebo nemnoha exemplářích.

Staré letopisy české představují souborné označení pro několik desítek textů, popisujících události od 14. do první poloviny 16. století. Označení Staré letopisy české pochází od jejich prvního editora, Františka Palackého, a jednotlivé texty, které se od sebe více či méně liší zněním i rozsahem, se označují písmeny abecedy. Jejich vzájemné vztahy, podíl jednotlivých autorů a další otázky jsou stále předmětem zkoumání.

Eneášova kronika je prvním dílem o českých dějinách koncipovaným v humanistickém duchu a přes řadu věcných pochybení se stala užívaným zdrojem poučení o Čechách. Její text byl dokončen v létě 1458, krátce před tím, než se její autor stal jako Pius II. papežem. V seznamu jeho děl je však jen jednou z mnoha položek – Pius II. zanechal i řadu dalších filosofických a náboženských spisů a listů.

Autorem kroniky byl straník krále Zikmunda, královský karlštejnský man, který svou pozornost věnoval převážně válečným událostem. Jeho kronika zachycuje rozmezí let 1419-1443 a patrně v roce 1443 její autor také zemřel.

Její autor z řad nižší šlechty se narodil v roce 1370. Vystudoval v Praze artistickou fakultu a ve studiích pokračoval na fakultě právnické. Působil v královské kanceláři Václava IV. a v období husitského hnutí v městské kanceláři Nového Města pražského. Poslední zprávy o něm pocházejí z roku 1436. Jeho kronika zahrnuje rozmezí let 1414-1421 (s těžištěm v posledních třech letech) a prozrazuje postoje svého pisatele, který patřil k umírněnému představiteli politiky pražských měst.

Autor (+ 1451) studoval a působil na pražské univerzitě, v doprovodu šlechtice Jana z Chlumu byl přítomen i jednání kostnického koncilu. Ve dvou svých pracech věcně popisuje jeho jednání zejména s ohledem na procesy vedené proti Janu Husovi a Jeronýmovi Pražskému.

Autor kroniky byl mistrem svobodných umění, farářem v Chudenicích a spravoval školu u staroměstského kostela sv. Jiljí. Zemřel v roce 1380. Kroniku zpracoval na objednávku Karla IV., který mu opatřoval i prameny, ze kterých při jejím sepisování vycházel. Dílo prezentuje Karlovo pojetí českých dějin a jeho názory, do textu je vložena i Karlova svatováclavská legenda. Text kroniky začíná stavbou babylónské věže, je ale doveden jen do roku 1330. Je znám ze čtyř autorských recenzí, z nichž poslední byla přeložena i do češtiny.

Autorem kroniky byl italský minorita Giovanni Marignolli (Jan Marignola), který se na výzvu Karla IV. pokusil zařadit české dějiny do kontextu dějin světových. Kronika začíná stvořením světa a je psána kultivovaným jazykem a na vysoké literární úrovni, ovšem ukazuje, že autorovy znalosti české historie byly nevalné.