Rukopisy Knihovny Národního muzea v Praze

Muzeum hlavního města Prahy v roce 2024 digitalizovalo čtyři rukopisy. Nejstarší z nich vznikl na konci 14. století (sign. H 008975) a obsahuje soubor listů věnovaných osobě sv. Jeronýma, výklad modlitby Pater noster a neúplný opis díla Guida de Columnis Historia destructionis Troiae. Ostatní pocházejí ze 16. století. Na jeho počátku byl pro kostel P. Marie před Týnem opsán misál (sign. HD 001272), z roku 1552 pochází kniha invitatorií určená pro chrám sv. Víta a zhotovená v dílně Jana Táborského z Klokotské Hory (sign. H 009261) a v letech 1581-1582 byl napsán graduál věnovaný kostelu sv. Vavřince pod Petřínem (HD 001270).

V roce 2024 byla ze sbírek Královské kanonie premonstrátů na Strahově - Strahovské knihovny zpřístupněna první část rukopisů sběratele a merkantilisty Jana Kryštofa Bořka (sign. DB I 1-7 a DC I 1-6). Jde o třetí redakci sbírky jeho dokumentů, která vznikala od konce druhého desetiletí 18. století (předmluvy některých svazků jsou datovány 1718 a 1719) do konce dvacátých let. V jednotlivých svazcích jsou shromážděny různé zprávy týkající se jak minulosti českých zemí, tak i Bořkovy současnosti - často jde o opisy úředních písemností souvisejících s jeho úřední a ekonomickou činností.

Z fondů knihovny Kanonie premonstrátů v Nové Říši bylo v roce 2024 zpřístupněno dalších pět rukopisů. Tři z nich jsou středověké - dva pocházejí z českých zemí a mladší z nich (sign. NŘ 14) obsahuje různé výklady pocházející nejspíše od husitského kazatele Václava z Dráchova. Třetím středověkým kodexem je sborník modliteb a meditativních textů napsaný v kolínské arcidiecézi (NŘ 69). Obsah novověkých rukopisů tvoří kolorovaný erbovník (NŘ 88) a spis jezuity Jana Nádasiho Tristes annuae desertorum Societatis Jesu (NŘ 55).

Digitalizace rukopisů Vojenského historického ústavu v Praze v roce 2024 pokračovala dalšími 28 svazky, které pocházejí převážně z 19. století a byly napsány zejména na území habsburské monarchie. Obsahově nejrozsáhlejší část tvoří soupisy a přehledy dislokace rakouských vojenských jednotek (např. sign. IIR A 490/1-2, IIR B 7184/1-2), zpracování historie některých z nich (např. IIR C 3482, IIR D 810, IIR F 471, IIR F 532, IIR F 573) a seznamy jejich důstojníků (např. IIR B 1434, IIR F 849). Dále jsou zastoupeny příručky k vojenskému výcviku, slavnostní řeči nebo denní zprávy.

Vlastivědné muzeum v Olomouci digitalizovalo v roce 2024 rukopisný misál olomoucké diecéze z poslední třetiny 15. století (sign. K-24059). Kodex je zdoben skromnou iniciálovou výzdobou, kromě toho byl před mešní kánon nalepen kolorovaný dřevořezový jednolist pocházející zřejmě z jižního Německa z doby po polovině 15. století.

První část rukopisů Národní knihovny ČR digitalizovaných v roce 2024 obsahuje 20 signatur, mezi nimiž jsou kromě kodexů jazykově latinských zastoupeny i německé (signatura XVI) a české (český překlad děl Albertana z Brescie - sign. XVII D 15; tzv. Nový zákon Kořečkův - sign. XVII D 30). Z obsahového hlediska jde o pestrý soubor kodexů, v němž jsou největší měrou zastoupeny rukopisy liturgické (cisterciácký sborník VI E 17, breviáře VI E 4a a VI E 4b) a kázání (VI E 6, VII B 13, VII C 16, VII D 4).

Královská kolegiátní kapitula sv. Petra a Pavla na Vyšehradě zpřístupnila důležitý pramen k dějinám rekonstrukce a dostavby vyšehradské baziliky sv. Petra a Pavla na přelomu 19./20. století. Rukopis Ms 001/2024 obsahuje evidenci příjmů a vydání souvisejících s rekonstrukcí, ale informuje mj. i o provedených pracích a jejich postupu a s nimi spojených slavnostech.

Vědecká knihovna v Olomouci v roce 2024 digitalizovala rukopis M I 11, který pochází z první poloviny 15. století. Jeho obsahem je asketicko-mystický traktát Stimulus amoris, jehož znění je známo z několika redakcí a bylo přeloženo i do vernakulárních jazyků. Nejstarší německý překlad pochází ze 14. století a jedním ze tří známých kompletních exemplářů je právě olomoucký rukopis. Jeho vazba zdobená slepotiskem a kováními je také středověká a jako výlep předního přídeští slouží list s perokresbou Kristova zmrtvýchvstání.

Muzeum Jindřichohradecka v roce 2024 zpřístupnilo tematicky homogenní kolekci sedmi jazykově českých a německých modlitebních knížek z druhé poloviny 18. a první poloviny 19. století. U jazykově německých kodexů jde o opisy hojně tištěných sbírek, které sestavil kněz řádu kapucínů Martin z Cochemu. Rukopisy jsou zčásti vyzdobeny kolorovanými kresbami s rostlinnými nebo architektonickými motivy, do některých byly také vevázány drobné rytiny.

Letošní zdigitalizované knihy ze Slovanské knihovny pocházejí ze 17. a 18. stol. z oblastí dnešní Dalmácie, východní Evropy a severního Ruska. Nejstarší je cyrilská rukopisná liturgická kniha pro dobu postní Tripěsnec neboli Triodion či Triod z r. 1608 pocházející z oblasti východní Evropy (sig. T 9774). Marginálie svědčí o tom, že se kniha původně nacházela na Zakarpatí, konkrétně v obci Velykyj Bereznyj. Následuje opis náboženské poémy Mandaljena pokornica (Magdaléna kajícnice) od chorvatského barokního klasika Ivana Buniče-Vučiče (1591–1658) z roku 1714 (sig. T 4161). Poslední je severoruský církevněslovanský rukopis ze sbírky A. D. Grigorjeva Pověst‘ ob Apollonii, korolě Tirskom (příběh o tyrském králi Apolloniovi) zřejmě z konce 18. století (sig. A 10).