Knihovna Benediktinského opatství Rajhrad spravovaná Muzeem Brněnska v roce 2018 digitalizovala pět rukopisů, z toho čtyři středověké. Nejstarším je breviář (R 598), který nechal pořídit opat cisterciáckého kláštera v Sedlci Heidenreich v roce 1308, z první poloviny 14. století pochází rovněž Zlatá legenda Jakuba z Voragine (R 350). Další dva rukopisy s komentářem k Řeholi sv. Benedikta (R 348), resp. s částí breviáře (R 591) byly napsány ve druhé polovině, resp. na konci 14. století. Novověké rukopisy zastupuje světová kronika Jana Nepomuka Klassinga (R 356) z roku 1771, doprovázená četnými perokresbami.
Městské muzeum a galerie Polička zpřístpnilo tisk z roku 1576 (K 355). Jde o Kancionál český, jenž jest kniha písní duchovních evangelistských Jakuba Kunvaldského, k němuž je přidán Nešpor český, složený z žalmuov Davida svatého stejného autora. Počátek a konec tisku nejsou dochovány a byly doplněny rukou, rukopisnými dodatky jsou rovněž Píseň o prorokyni Sibyle a další výpisky na začátku svazku.
Většinu nově zpřístupněných dokumentů Národní lékařské knihovny Praha tvoří tisky tezí obhajovaných na lékařské fakultě pražské univerzity, tisky pocházejí z rozmezí let 1682-1749. Rukopisy jsou zastoupeny lékařským sborníkem 18. století (T 277) s recepty, popisy lékařských účinků rostlin, pojednáním o pouštění žilou a dalšími texty a zvěrolékařským sborníkem 17.-18. století (T 333)..
Muzeum Jindřichohradecka v roce 2018 zpřístupnilo šest rukopisů a čtyři staré tisky. Obsahem rukopisů jsou jazykové české i německé modlitební knihy z druhé poloviny 18. století. Zčásti jde o opisy tisků, u některých je uveden i jejich písař nebo místo pozdějšího užívání. Digitalizované tisky obsahují soubory německých modliteb Martina z Kochemu a jejich české překlady. Nejstarší z nich pochází z brněnské tiskárny Marie Barbory Svobodové z roku 1738, zbylá tři vydání vytiskl v Jindřichově Hradci v druhé polovině 18. století Hynek (Ignác) Vojtěch Hilgartner.
Národní knihovna ČR zpřístupnila středověké rukopisy, z nichž nejstarší pochází z 12. století, většina ale byla napsána až v pozdním středověku. Z obsahového hlediska je zastoupena bible a její výklady (z autorsky určených např. Mikuláš z Lyry v rukopisu III.F.18 nebo konkordance evangelií Mikuláše Biskupce z Pelhřimova v III.F.5), ale i díla patristická, lékařská (rozsáhlé kompendium Gilberta Anglika v III.H.20), kazatelská či právní a rovněž literatura antická (Ovidiova díla v III.H.24a-III.H.24c). Některé rukopisy upoutají kromě obsahu i zprávami o dřívějších vlastnících: majitelem kodexu III.G.1 byl Vojtěch Raňkův z Ježova, který jej získal nejspíše za svého působení v Paříži, rukopis III.E.34 je jedním z mála rukopisů, které se dochovaly z knihovny Rečkovy koleje pražské univerzity.
Národní technická knihovna zpřístupnila v roce 2018 devět starých tisků. Nejstarším z nich je italský překlad Eukleidova díla, vytištěný v Benátkách v roce 1585 (A 232); z Basileje z roku 1678 pochází pojednání o trigonometrii Georga Friedricha Meyera s četnými dřevořezy (A 241). Ostatní tisky vznikly v 18. století, převážně v Německu a jeden další rovněž v Itálii. Po obsahové stránce jde o texty matematické, ale také o prezentace vynálezů, které měly sloužit k pobavení.
Vojenský historický ústav Praha zpřístupnil v roce 2018 z fondů své knihovny sedmnáct rukopisů. Jejich většina pochází z 18. století a je psána německy. Jde ve velké míře o příručky k pochodovým a vojenským cvičením a o texty o pevnostní architektuře (mezi nimi rozsahem vyniká soubor podkladů Johanna Christopha Glasera, které dále přepracoval Friedrich Ludwig Aster), dále např. o opis tisku díla Fridricha II. Grundsätze der Lagerkunst und Taktik s plánovou přílohou nebo o dokumenty k vojenským cvičením rakouské armády 1781-1804.
Mezi deseti digitalizovanými dokumenty Vlastivědného muzea a galerie v České Lípě převažují rukopisy. Celý soubor je tematicky pestrý a obsahuje mj. katalog kapucínské knihovny v Zákupech z roku 1778 (RK 134), dějiny servitského kláštera Hora Matky Boží v Králíkách (RK 135) nebo notované rukopisy z kláštera augustiniánů eremitů v České Lípě (RK 87, RK 117), ze stejného kláštera pochází také rukopis se životy světců, mezi nimi sv. Prokopa (RK-A 2). Staré tisky zastupuje Žaltář, totižto písně chval božských, unikát vytištěný v roce 1581 Jiřím mladším Melantrichem Aventýna a část konvolutu děl o teorii malby a astronomii, jehož textové jednotky vznikaly v Německu v průběhu 16. století (př. č. 60216).
Národní knihovna ČR – Slovanská knihovna ze svých fondů zpřístupnila dalších devět dokumentů - s jednou výjimkou jde o rukopisy. Kodexy pocházejí z Ruska a Chorvatska ze 17. a 18. století, spektrum zastoupených jazyků je ale bohatší (církevní slovanština, chorvatština, italština, latina, srbština). Rovněž z obsahového hlediska jde o heterogenní soubor, v němž jsou zastoupeny např. texty divadelních her, dílo o životě a vládě Petra Velikého, jehož autorem byl Petr Krekšin, nebo opis knihy o Sibylách Mikuláše Spătarula. Jediným tiskem je Uloženije carja Alekseja Michajloviča z roku 1649.
Knihovna Národního muzea digitalizovala v roce 2018 další tři středověké rukopisy. Nejstarším z nich je Glossa ordinaria (XVI A 3) z druhé čtvrtiny 14. století, součást rozsáhlejšího souboru, který patřil augustiniánským kanovníkům v Roudnici nad Labem. Iluminovaný misál pražské diecéze XVI A 12, označovaný také jako Misál kněze Silvestra, vznikl v poslední třetině 14. století. Breviář XVI A 2 byl napsán v první třetině 15. století a do sbírek KNM se dostal snad z kláštera augustiniánů kanovníků v Rokycanech.