Národní knihovna nově zpřístupnila 19 kodexů z období od 14. do začátku 16. století. Jejich většina je uložena pod signaturou XVII, a obsahuje tedy jazykově české texty. Mezi rukopisy je mj. pravděpodobně nejstarší existující zápis sborníku Ráj duše (z roku 1383, XVII A 19; stejný text je dochován i v kodexu XVII D 32 z přelomu 14. a 15. století), několik svazků s českým zpracováním Životů svatých Otců (XVII C 16, XVII C 17, XVII C 28) a překlad biblické dějepravy Petra Comestora (XVII D 18) nebo morálně naučného spisu Quadripartitus apologeticus (XVII E 12, pod českým názvem Čtverohranáč). Unikátní zápis písně Našě sestra Jana je součástí sborníku básní a dalších textů XIV G 45, několik zpřístupněných kodexů je také jazykově německých (sign. XVI a sborník teologických textů z pražské lobkowiczké knihovny XXIII D 178).
Národní lékařská knihovna Praha v roce 2016 digitalizovala čtyři svazky lékařských a zvěrolékařských tisků. Všechny pocházejí z poslední čtvrtiny 18. století a byly vytištěny převážně ve Vídni, některé také v Bratislavě a Lübecku. Konvolut jednotlivých částí díla J. J. von Plencka Anfangsgründe der chirurgischen Vorbereitungswissenschaften für angehende Wundärzte (F 184) je zajímavý rovněž svými vlastnickými přípisky.
Muzeum Brněnska zpřístupnilo v roce 2016 dalších pět středověkých rukopisů z knihovny benediktinského kláštera v Rajhradu. Nejstarším z nich je sborník kázání z první poloviny 14. století R 424, kazatelskou literaturu zastupuje rovněž kodex R 370 s texty Jana Jeronýma (Silvana) z Prahy. Hlavní část dvou dalších rukopisů tvoří slovník "Ex quo", jeho zápis v rukopisu R 391 je datován rokem 1447, R 586 pochází z roku 1481. Kodex R 392 s morálně-vzdělavatelskými spisy vznikl v roce 1417.
Zpřístupněné rukopisy ze sbírek Vojenského historického ústavu pocházejí s jednou mladší výjimkou ze 17.-19. století a obsahují zejména různá pojednání o fortifikačním stavitelství a výcviku vojenských jednotek, ale také zápisky týkající se vojenských událostí (zvláště rakousko-pruské války roku 1866, sign. IIR C 16172, IIR C 16486, IIR G 431, ale také sedmileté války, sign. IIR F 355) nebo slovník k vojenské mluvnici. Rozsahem vyniká zpracování dějin druhého praporu rakouských polních myslivců v letech 1808-1863 Antona Mudrocha (IIR F 527).
Národní technická knihovna digitalizovala v roce 2016 pět starých tisků a jeden jejich konvolut. Vytištěná díla pocházejí z období 16.-18. století a byla vytištěna převážně na území dnešního Německa, ale také v Polsku, Rusku a ve Francii. Obsahem jednotlivých svazků jsou pojednání z oblasti matematiky, geometrie a přírodních věd, zčásti aplikovaná i v praxi (stavba lodí, sborník představující různé přístroje a vynálezy).
První část zpřístupněných rukopisů Národní knihovny ČR zahrnuje celkem 27 signatur, které pocházejí jak z jejího historického fondu, tak z pozdějších akvizic (mj. thunovská knihovna v Děčíně, pražská lobkowiczká knihovna). Jde o kodexy napsané v době od 13. do začátku 16. století, jejichž obsahem jsou texty teologické, ale i kazatelské, morálně-naučné, liturgické, astronomické, lékařské, rétorické a další. Výrazněji jsou zastoupeny rukopisy jazykově německé (signatura XVI) a české (signatura XVII), z nichž je možné zmínit např. nejstarší dochovaný opis díla Život Krista Pána (XVII A 9), text Lukáše Pražského O obnovení církve svaté (XVII E 31) nebo překlady Řehoře Hrubého z Jelení (XVII C 19, XVII E 33).
Státní oblastní archiv v Litoměřicích - Státní okresní archiv Semily zpřístupnil rozsáhlý soubor Bukovinských letopisů, který v letech 1948-1965 sepsal na základě starších pramenů, literatury a vyprávění Vilém Žďárský. Deset částí kroniky a další její doplňky obsahují řadu informací k nejrůznějším aspektům života na Turnovsku zvláště v období 19. a první poloviny 20. století.
Z fondů Muzea Jindřichohradecka byl v roce 2016 zpřístupněn jeden rukopis, který obsahuje německé kuchařské recepty napsané v letech 1744-1746, a 13 starých tisků. Tisky pocházejí převážně z 18. století z jindřichohradeckých tiskáren, které provozovali František Antonín Schönstein a Hynek Vojtěch Hilgartner. Výjimkou jsou dva pražské tisky, jeden vytištěný v roce 1567 u Jiřího Melantricha z Aventýnu (Knížka potěšitedlná všechněm těhotným a rodícím manželkám, S 104), druhý roku 1738 ve staroměstské jezuitské tiskárně (Manuale Tironis Christiani et Parthenii, S 327), který je doplněn rovněž rukopisnými modlitbami.
Z fondů knihovny Západočeského muzea v Plzni byly v roce 2016 digitalizovány tři rukopisy a dva konvoluty tisků. U rukopisů jde o náčrtníky Eleonory ze Schwarzenberku (1796–1848), ženy Alfréda z Windischgrätzu, z let 1814-1829. Jednotlivé části obou konvolutů starých tisků byly vytištěny v různých rakouských a německých tiskárnách v první třetině 16. století a jde o latinská a německá teologická díla a kázání.
Zpřístupněné dokumenty Slovanské knihovny pocházejí z období od 16. do 18. století a jsou mezi nimi zastoupeny jak rukopisy, tak tisky; po jazykové stránce je kromě církevní slovanštiny přítomna hlavně stará chorvatština. Pro kulturní historii je významná zejména tzv. Ostrožská bible, první kompletní vydání všech biblických knih církevněslovanským jazykem z roku 1581, a první tištěné vydání evangeliáře na Ukrajině (Lvov, 1636).
